Tuesday, 21 November 2017
Řeka Rokytná Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 01 June 2006
 

Rokytná pramení jižně od Chlístova ve výšce 580 m. n. m. a ústící zprava do Jihlavy u Ivančic. Se svými přítoky odvádí vody ze střední části Jaroměřické kotliny, Znojemské pahorkatiny a v závěrečném úseku z jižní části Oslavanské brázdy. Délka toku je 89,3 km, plocha povodí 585,4 km2 a průměrný tok u ústí 1,27 m3/s. Hydrologické stanice v Příštpu (z r. 1954) a v Moravském Krumlově (z r. 1890).

Římovský potok pramení na jz. svazích Kobylí hlavy ve výšce 620 m. n. m. U Horního Újezda ústí v 454 m. n. m. zprava do Rokytné. Délka 11,8 km, plocha povodí 29,2 km2 , průměrný průtok u ústí 0,10 m3/s.

Mlýny na Rokytné

Lidé si od pradávna snažili ulehčit práci, a proto hleděli využívat sílu tekoucí vody. Tak vznikaly podél řek mlýny, pily, a lisovny oleje. U nás se ve starých kronikách objevují první zmínky o mlýnech už ve dvanáctém století. Mlynářské cechy existovaly už za krále Vladislava I.

Újezdský mlýnMiliony let se utvářela krajina, kudy protéká říčka Rokytná. Nenápadně a mnohdy jen potoku podobná si razí cestu od svého místa zrození – na chlístovských a rokytnických bažinatých loukách. Podle vrby rakyty, která tu kdysi hojně rostla, dostala i svoje jméno. Z potůčku se postupně stává řekou. Jako životadárná tepna plyne voda tiše údolími. Někdy je úzce sevřená do úbočí lesem porostlých rulových skal, jindy tvoří v rovinatých údolích meandry. Při záplavách však pod jejími vodami mizí i okolní louky. Zato na jaře na nich rozkvétají koberce bílých sněženek a bledulí. Kdysi ji vroubily zlaté růžičky úpolínů nebo žluté květy kosatců. Ještě dnes vykvétají na počátku jara u Újezdského mlýna u Horního Újezda v hojném počtu jaterníky či uprostřed léta v blízkosti Kašparova mlýna u Biskupic voňavé fialové bramboříky. Na kraji lesa se tu a tam objeví i žlutý náprstník a směrem k Přešovicím i lilie zlatohlavá.

Na cestě, dlouhé osmdesát kilometrů, než své vody odevzdá za Ivančicemi řece Jihlavě, vzniklo postupně 28 mlýnů (pozn red. - Újezdský mlýn - na fotografii - je prvním na řece Rokytné, mlýn stejného názvu je také u Újezda u Biskupic). U některých byly i pily a kdysi i lisovny oleje. V polovině dvacátého století se ještě ve dvanácti mlýnech mlelo.

Mlýny na Rokytné, stejně jako ostatní v zemi, patřívaly kdysi vrchnosti nebo klášterům. Mlynáři byli nájemci, ale jejich děti mohly mlýny dědit. Svým majitelům museli mlynáři odvádět povinné desátky. Kromě peněz, dobytka, drůbeže, ryb a raků jim museli poskytovat různé služby: například chovat lovecké psy, poskytnout ubytování vojsku nebo také přípřež a různé další povinnosti.

Ve mlýně vládl mlynář, pan otec. Kromě toho, že byl vyučeným mlynářem, byl i tesařem – sekerníkem. Musel rozumět strojům a umět opravit veškeré mlýnské zařízení. K ruce měl mlynář stárka, který byl také vyučeným mlynářem a zodpovídal za celý provoz mlýna. Stárkovi podléhal mládek. Ten měl na starosti jednotlivé práce. Mlynářský učeň byl prášek. Mlýny navštěvovali krajánci. Byli to vyučení mlynáři a vandrovali od mlýna ke mlýnu. Protože byli zcestovalí, viděli kus světa a rádi vyprávěli, byli všude vítáni a oblíbení. Ve mlýně pobyli dva tři dny, něco pomohli, aby si vydělali na jídlo, a zase šli dál. Za bílého dne kromě krajánků nacházeli ve mlýně útočiště tuláci a žebráci a za nocí v době válek utečenci a pronásledovaní.

Tak tomu bylo po dlouhá léta. Když ale vznikly velkomlýny poháněné elektrickým proudem, mlynářskému životu na řekách odzvonilo. Mnohé mlýny byly odsouzeny k zániku a jsou z nich trosky, některé slouží jiným účelům. I údolí Rokytné ztichlo. Už nepleská padající voda na lopatky mlýnských kol. Utichl klapot a vrzání dřevěných součástí mlýnských strojů. Umlkl hlahol mlýnské chasy a jejich návštěvníků. V propasti času zmizely rody mlynářů s jejich boji proti nenasytným nárokům vrchnosti, s jejich starostmi, obavami a zápasy. Zmizely mlynářky se svou pýchou i pokorou, s nevýslovným žalem v srdci a vyplakanýma očima nad smrtí svých drahých, kteří tak často odcházeli koseni prastarou mlynářskou chorobou, tuberkulózou.

Neměnná a zákonitá je pomíjejícnost všeho živého. Pojďme proniknout stínem minulosti a z propasti času nám vyvstanou staré příběhy s dramatickými osudy svých hrdinů.

Převzato z Horáckých novin, 29.12.2000, autor MH

 
Top! Top!