Thursday, 23 November 2017
Bezobratlí Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 01 June 2006

Bezobratlí

Všude kolem nás, v nejrůznějších prostředích žijí tisíce druhů bezobratlých živočichů, z nichž značná část patří dokonce mezi jednobuněčné, tzv. prvoky, kteří mají mikroskopické rozměry a přestože jsou v přírodě téměř všude, běžný pozorovatel je vlastně ani nevnímá. Bez mikroskopu nebo aspoň slušné lupy je ani nevidí. Pak jsou tu ti větší mnohobuněční, kteří jsou už rozeznatelní pouhým okem, ale při běžných procházkách přírodou je rovněž vnímáme jen výjimečně, většinou jen za situací, kdy je jich tolik, že je nelze přehlédnout. Tak je to např. s drobnými perloočkami někde v tůních, kam je chodíme lovit jako „vodní vši“ pro potravu akvarijních rybek, nebo s vrstvami chvostoskoků na povrchu lesních kalužin brzy na jaře. Nepochybujte tedy o tom, že i tahle drobná zvířátka se vyskytují všude i v našem kraji a kdybychom k tomu měli potřebné nářadí a zkušenosti, mohli bychom se i v našem terénu dopracovat zajímavých objevů. Tak např. všude v našich vodách jsou známí nezmaři , o nichž se učíme ve škole, ale kdo z nás je opravdu viděl v přírodě? Já, pokud si vzpomínám, až v praktiku na vysoké škole. Zmiňuji se o tom hned na počátku této kapitolky o bezobratlé zvířeně, abyste si nemysleli, že prozkoumat tyto skupiny zvířat i na tak malé prostoře, jakým je újezdský katastr, by byla snadná úloha.

Avšak i do světa těch malých živočichů se dá při troše nápaditosti nahlédnout jen tak okem vnímavého kluka. Vzpomínám si, kolik času jsme kdysi proleželi ve voňavé trávě kolem malé okrouhlé studánky na louce v Liští s očima upřenýma do sloupce čiré vody plné drobných přírodních zázraků. Bylo to nevelké jeviště se studenou a čirou pitnou vodou a přesto plné nejrůznějších drobných živých tvorů. Kolik buchanek, perlooček, červíků a červů, larev hmyzu, drobných vodních plžů, ale i dospělých broučků , ploštic a jiných hmyzů se tam ukrývalo, plavalo a lezlo po stěnách. Byl to svět sám pro sebe, který nás zvědavé pozorovatele, skloněné hlavou až téměř k hladině a nasávající žitným stéblem životodárnou vodu, vůbec nevnímal a žil si podle svých pravidel. Tady jsem se poprvé seznámil s drobnými ploštěnkami , o nichž jsem se teprve později dozvěděl, že patří druhu Planaria alpina. Byly tam i drobné nítěnky a kdesi při dně se zvláštním kroucením pohyboval dlouhý nítovitý strunovec , příbuzný mořským “červům“ a prodělávající zvláštní a složitý životní cyklus v těle pulců a vodních brouků. Jen potápníkovitých brouků tam bylo několik druhů, k tomu na hladině lesklí broučci vírníci , kroužící v neustálém pohybu po nevelké hladině. A těch šneků a šnečků a mušliček na dně, po stěnách i ve vlhkém mechu nad vodou. Prostě malá zoologická zahrada, kam se nemusel platit vstup a k tomu i osvěžující nápoje byly podávány zadarmo. I dnes bych se tam s chutí vrátil a znovu si své zážitky zopakoval, teď už s jinými znalostmi a zkušenostmi. Bohužel ta studánka už tam dávno není, stejně jako její větší satelit o trochu výše, na Mityskově louce. Celý tento malý ráj pohltila nedomyšlená meliorace! Voda tam však pořád ještě pramení a napájí skupinu blatouchů, které tam ze setrvačnosti každé jaro rozkvétají. Před lety jsem tam jednou trochu zasondoval v hlíně a s údivem zjistil, že tam pod nánosem bahna stále přetrvává vydlabaný špalek z kmene starého dubu, který kdysi tvořil stěny studánky.

Ale obraťme se teď spíše k nápadnějším druhům bezobratlé fauny. Nás kluky nejvíc zajímali motýli a brouci, což byly vždy objekty o něž byl zájem a kterým se také začínající sběratelé nejvíce věnovali. Navíc byli také takoví zástupci nejčastěji vyobrazováni v knihách o přírodě a i náš už zmíněný pan učitel Veškrna jich měl ve své sbírce celé krabice. Motýlů bylo tenkrát všude mnohem víc než dnes, zejména na květnatých loukách, jaké tenkrát v Liští a i jinde kolem Újezda byly. Tam všude poletovaly spousty všelijakých modrásků, hnědásků, žluťásků, ohniváčků, perleťovců, vřetenušek, okáčů (nejčastěji okáč bojínkový ) a dalších druhů, zejména všelijakých můr, můrek, píďalek, pernatušek a jak se všechna tato havěť jmenuje - vždyť u nás žije asi 3000 druhů motýlů. Některé nápadnější jsme ovšem znali i do druhů a snažili jsme se je ulovit do naší sbírky. Běžná byla a stále je babočka kopřivová, jejíž četné housenky se vyvíjejí na kopřivách, známý byl také admirál a paví oko; za velkou vzácnost jsme považovali batolce (barvoměnku), nebo velkou a nápadnou babočku osikovou („černopláštníka“). Králem v našich sbírkách byl i nádherný otakárek fenyklový a jeho příbuzný otakárek ovocný, pídili jsme i po velkém perleťovci stříbropásem, který poletoval na lesních pasekách v Boroví. Zaujala nás i podivná dlouhozobka svízelová, drobný lišajík , která pravidelně přilétala k večeru do naší zahrady, aby v třepotavém letu na místě zasunula svůj dlouhý sosák do květů a sála sladký nektar. Velcí lišajové byli dost vzácní a zejména jsme pídili po jednom, lišaji smrtihlavovi , který nechyběl v žádné slušnější sbírce motýlů z okolí a přece jsme ho sami nikdy v našem kraji nenašli. A co jsme tenkrát prošli brambořišť, v nichž se vyvíjejí jeho housenky! To jsme ovšem nevěděli, že k nám přilétá zdaleka, ze Středomoří a někdy až z Afriky. Častějšími úlovky už byly třeba stužkonosky, červená a modrá , nebo nápadný přástevník medvědí . Od drvopleně jsme zpravidla nacházeli jen jeho mohutnou a nápadně zbarvenou housenku. Zkrátka motýlů bylo všude kolem Újezda mnoho druhů a začínající sběratel měl stále co na práci. V pozdější době, se změnou zemědělství a užíváním pesticidů, začali všude motýli mizet a zdálo se, že se už nikdy znovu nevrátí. Avšak příroda je nezdolatelná, v posledních letech se do krajiny opět navracejí druhy, které jsme považovali už za ztracené. Příkladem je návrat i velkých a nápadných druhů jakými jsou třeba otakárci. Bohužel se takto dostávají k nám i podivné druhy, které dokáží na velkém území likvidovat určité druhy stromů, v současnosti je to drobný motýlek klíněnka jírovcová a už prý se blíží další likvidátor, který napadá olše.

Druhou nápadnou skupinou hmyzu jsou brouci. Také ti se těšili našemu zájmu a snažili jsme se získat do své sbírky především nápadnější druhy. Bohužel se nám nikdy nepodařilo získat ty největší, roháče a tesaříka obrovského . Ti asi opravdu kolem Újezda nežili a nežijí, protože tam také chybí staré duby. Jsou však už běžní v některých teplejších místech Třebíčska a na Znojemsku. V každé tůni kolem Újezda však žili velcí potápníci vroubení , velké druhy střevlíků (nejhojnější střevlík fialový ), zlatohlávci, majky, svižníci, tesařík dazule s dlouhatánskými tykadly, a množství drobných druhů, mandelinek, sluníček, kovaříků, páteříčků, nosatců a mnoho dalších podivných jmen. A tak i kolem Újezda byste našli stovky druhů brouků, vždyť celkem jich u nás žije asi 7000 druhů a jsou tedy nejpočetnějším řádem hmyzu u nás.

Dobře jsme znali také vosy i obávané sršně a zejména nás zajímali čmeláci , kterých bylo kolem Újezda několik druhů, drobní i větší s oranžovým nebo žlutě pruhovaným zadečkem. Mezi újezdskými sedláky to byla chráněná zvířata, která opylovala jejich chloubu, jetele pěstované na semeno. Přesto nám i tak pečlivý hospodář, jakým byl náš „dědóšek“ vždycky našel jejich hnízdo někde na mezi. To jsme pak k večeru i s uklidněným osazenstvem vyhrábli do připravené bedničky s vletovým otvorem a odnesli domů na zahrádku, kde jsme pak celé léto mohli pozorovat život čmeláků v „úlech“. To byla tenkrát oblíbená činnost újezdských kluků (asi místo dnešního sezení u televize).

Takto bych mohl ještě dlouho popisovat druhy a skupiny hmyzu, které se určitě kolem Újezda vyskytují, ale asi by Vás to nudilo, protože většinu z nich stejně neznáte a upřímně řečeno ani já ne. Nicméně vzpomenu ještě na některé pro naši oblast typické nebo zvlášť nápadné. Velmi nás zajímala velká kobylka zelená , která se objevovala vždy ve žních a také dávala o sobě vědět daleko slyšitelným zvukem. Na loukách bylo k podzimu všude množství drobných sarančat. Pouze na několika suchých místech na Hůře a v Kamejchách se objevovala navíc i velká sarančata modrokřídlá a vrzavá , která před námi vyletovala s chřestivými zvuky. Také cvrčků bylo všude dost. Strašně nás vždy zajímaly velké zemní krtonožky, kupodivu běžné i na návsi kolem otevřeného výtoku z rybníka; hledali jsme je v tam v noci s baterkami. Hojné byly i nejrůznější ploštice, zejména barevné kněžice („falářici“), nebo ruměnice bezkřídlá, která tvořila k jaru mnohohlavá seskupení na kořenech lip na návsi. Znali jsme i vodní ploštice; běžná bylo i v Liští ve zvírku splešťule blátivá , znakoplavky, vodní včely, vodoměrky a bruslařky . Jednou mi předal pan farář zvláštního dlouhého tvora, kterého chytil ve farském rybníce; byla to podivná jehlanka válcovitá , o jejíž existenci jsem do té doby nic netušil. V potoce ve mlýně jsme potkávali také podivné larvy chrostíků , ukryté v trubičkách z drobných kamínků. Pozorovali jsme i různá šídla a vážky, z nichž nás zaujala třepotavě létající tmavomodrá nebo hnědá motýlice , která nechyběla ani u nepatrného potůčku v Liští. Všude také bylo plno pavouků, i když jsme většinou rozeznávali jen nápadné křižáky a z ostatních nejspíš jen podivní „babí léto“. Tuhle skupinu však prozkoumal v našem regionu podrobně výborný znalec pavouků a sekáčů, pan doktor Šilhavý ze Starče. V jeho pracích bychom o tom našli podrobné údaje. Vzpomínám si také, že i klíšťata , kterým jsme říkali pijáci, byla běžná a často jsme je nacházeli i na svém těle, po toulkách přírodou. Tenkrát se jich však nikdo nebál, protože se ještě netušilo, že přenášejí nebezpečnou encefalitidu a tím méně boreliózu. Možná však, že ty časté záněty mozkových blan, o kterých jsme slýchali a na které umíraly malé děti v generaci našich rodičů, už mohly mít tento původ.

Asi bych tu neměl zapomenout na hmyz, který nám byl spíše na obtíž. Tak to byly různé mouchy , kterých bylo ve staveních, kde se choval dobytek, vždy dostatek. Moje babička trávila část dne tím, že je honila po pokoji a zabíjela tzv. „pleskačkou“ (která se hodila i na mne, když jsem přišel pozdě domů). S komáry to v Újezdě nikdy nebylo nijak zlé - to jsem pak v životě poznal ve světě jiná eldoráda. Taky ovádů (hovad) bylo všude dost, kromě velkých druhů nás při koupání ve mlýně nejvíc napadala drobná bzikavka dešťová . Blech bylo vždycky dost, lidských i zvířecích; vši byly už v mé době výjimkou a nepamatuji se, že bych kdy viděl skutečné lidské štěnice.

Velkým škůdcem na zelenině byl přemnožený bělásek zelný ; na švestkách jsme odstřihovali větvičky s koloniemi housenek bourovce prstenčitého . Běžným škůdcem v obilí uskladněném na půdách býval drobný černý nosatec, pilous. Na lískových oříšcích v Liští škodil jeho příbuzný nosatec lískový , jeho larvy vyžíraly chutné lískové oříšky. Na jiné významnější škůdce už si nevzpomínám, ale v polích i v lesích jich bylo jistě dost, třeba dřepčíci, mandelinky a jiní. Zejména nesmím zapomenout na chrousty , dnes naprosto neznáme brouky, kterých bylo za mého mládí tolik na ovocných stromech, že jsme je střepávali do věder a spařené horkou vodou pak nechávali konzumovat slepicím. Dnes je to úplně neznámý brouk a měl by se spíš chránit.

Na ukončení bych neměl zapomenout na zvláštní korýše, raky. Po celém toku Rokytné na našem katastru žil hojně rak říční , což jen dokládá, jak čistá tam byla tenkrát voda. Raky jsme chytali do ruky pod kameny nebo v kořenech olší při březích, úspěšné lovy byly také na žabí stehýnka do skládacích provazových kesírků. Přesto raci nemizeli a byli stále hojní; pamatuji si že při jednom výlovu Mlýnského rybníka, někdy za války, je pan kovář Hanzl sbíral podél břehů do bramborových košů. Později je stačilo zcela zničit pouhé znečištění vody a splachy z polí. Dnes raky najdete až někde u pramenů Rokytné, např. u Dašova. Nicméně předloni jsem potkal v újezdské požární nádrži zřejmě vysazeného raka bahenního , původem z východu. Ve stojatých vodách kdekoliv, dokonce i v Liští, se při bližším pohledu do čisté vody daly pozorovat i různě velké druhy pijavek („pijavic“). Největší z nich skoro černě zbarvená byla pijavka koňská , kterou jsme se mylně považovali za krev sající pijavku lékařskou - ta však žije už jen místně v teplejší oblasti jižní Moravy. Tahle koňská pijavka vypadá sice hrozivě a někdy měří až kolem 10 cm, ale je neškodná, živí se larvami vodního hmyzu a drobnými korýši.

Téměř jsem se ještě nezmínil o zajímavé skupině měkkýšů. Sami víte, že všelijakých šneků a šnýčků a zejména slimáků se najde i kolem Újezda dost a dost. Kolem vod a ve vodě jsou to různé plovatky a jejich příbuzní, chybí však zcela jinde běžní okružáci nebo bahenky živorodé. Zato v rybnících se často při výlovech nacházela škeble rybničná a v Rokytné u mlýna žil i jeden z našich velevrubů , kterého jsme podle tlustostěnných mušlí považovali za říční perlorodku. Obecně známý suchozemský hlemýžď zahradní se kdysi vyskytoval jen na Mlýnském kopci a pod Sádkem, kde byl údajně vysazen pro sběr. Dnes je všude běžný, dokonce i na zahradách ve vsi. V Liští a na Mlýnském kopci se v křovinách vyskytovala ozdobná menší páskovka, v pruhovaném i žlutém provedení, nevím přesně, který to byl druh. Na Mlýnském kopci jsme také pod skalami objevili velmi hojnou vřetenatku , snad obecnou, která nás dlouho fascinovala bizarním tvarem svého krunýře.

 
Top! Top!