Thursday, 23 November 2017
Ryby Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 01 June 2006

Ryby

I když - jak stále zdůrazňuji - nepatří újezdský katastr zrovna k vodním eldorádům, stačil kousek Rokytné, který jím protéká k tomu, aby se u řady Újezďáků projevil zájem o rybaření. V mé době žila v Újezdě řada zkušených a zapálených rybářů, kteří kdykoliv jim zbyl čas, snažili se utíkat ke mlýnu a tam trávit svůj volný čas málo úspěšným rybařením. K nim patřil i můj strýc Vrbka, jako velitel našeho kluckého klanu, ale i jiní vážení občané, jako pan Bartes, pan Hanzl a další, na které jsem už zapomněl. To však byli rybáři příležitostní, spíše hobbysté. Skutečnými rybáři-hospodáři byli mlynáři Špalkové, kteří chovali ve svém rybníce cílevědomě kapry, svůj rybník pravidelně lovili a také měli pod mlýnem speciální „haltýř“, v němž bylo vždy pár kaprů k tomu, aby mohli být kdykoliv připraveni k obědu nebo k večeři. Snad i proto bylo ve mlýně v době panování mé tety Špalkové vždycky tolik hostů, a zvlášť prý se na kapry vždy těšil vážený člen našeho rodu, známý pražský ortopéd, profesor Zahradníček. Bohužel už jsem nezažil výlovy mlýnského rybníka, které zahajoval bájný vousatý strýc Josef Špalek potopením do chladné vody a vytažením původního dřevěného čepu ze dna rybníka. Kapry chovali také újezdští faráři ve svém zahradním rybníčku, později už se spoluúčastí praktiků, např. pana kováře Hanzla a jiných. V souvislosti s tímto rybníčkem mám i zvláštní vzpomínku na válečná léta, kdy můj otec přivezl odkudsi z Brna živé úhoří monté, které bylo vysazeno právě do farského rybníčku. Pak už tam nikdo úhoře neviděl a tak se soudilo, že nepřežili. Jaké však bylo překvapení, když za pár let v době tuhé zimy, kdy rybníček promrzl až na dno, se tam při zimním „ledování“ nacházeli v ledových plátech zamrzlí dospělí úhoři. Mlýnský rybník měl později také nějakou dobu pronajatý pan hostinský Dvořák, který tam praktikoval moderní metody krmení s lanovkovým zařízením, kde se na zbytcích masa nad vodou vyvíjely muší larvy a padaly do vody, kaprům přímo před tlamy. Ale to jsou spíš jen vzpomínky na minulost a vy zatím chcete slyšet něco o rybách. Ale právě ta skutečnost, že jsme od raného dětství patřili k Vrbkovu rybářskému klanu a vlastnili pravé bambusové udice, vedlo pak k tomu, že jsme dost podrobně poznali, co v té naší vodě žilo za ryby. Naše „bádání“ v tom směru bylo usnadněno tím, že jsme měli od předobré „mlýnské„ tety povolen neomezený rybolov na celém „panství“ a nebyli jsme tedy pytláky, jako ostatní kluci.

Ale teď už konkrétně o rybách, které jsme tam chytali. V mé době už tam nebylo moc kaprů, už se tam příliš nehospodařilo, na naše udice skákali především okouni , ti tam dominovali, ale i bílé kaprovité ryby, běžné tam byly plotice, líni a oukleje (všem jsme říkali bělice) a možná ještě hojnější tloušti a proudníci (jelci) - ty dva poslední jsme mistrně chytali do oček zejména v náhonu u vantrok do mlýna, jak nás vycvičil strýc Vrbka. V rybníku a v říčce byly všude i štiky , které se třpytkovaly nebo rovněž lovily na oko v době tření. O moc víc druhů ryb jsme v té době nerozeznávali, pamatuji se jen, že občas se chytili ježdíci (ve studni pod Horkou), pod splavem pak byly hojné i mřenky a hrouzci . Jedinkrát jsme ulovili i pro nás neznámou rybu candáta obecného (to byla senzace!) a zřídka i parmu. Při jednom výlovu rybníka na Dašově byl jako atrakce ukazován středně velký mník. Pstruhové pásmo už k nám nezasahovalo a nepamatuji se, že by kdo v našem úseku Rokytné zastihl aspoň splaveného pstruha. Ale na potoce dál za Kojeticemi už pstruzi byli a zejména dašovský rybník a jeho výtok už byly (a pořád jsou) skutečnou pstruhovou vodou, kde ještě přežívají zbytky původních populací pstruhů potočních Českomoravské vysočiny. Tak pestrá byla tehdy ichthyofauna našeho, spíše potočního úseku Rokytné. Naši pokračovatelé, můj bratr Pavel a Zdeněk Veškrna, kteří se po válce věnovali rybaření trochu intenzivněji ještě doplňují, že v soustavě lučních kanálů v Horce,nad soutokem Římovského potoka s Rokytnou žily také běžně střevle, sekavci a dokonce prý i piskoři ; není důvodu jim nevěřit. Tím víc je člověku smutno, když si přečte zprávu mých fakultních kolegů, kteří provedli průzkum řeky u zmíněného soutoku pod Horkou a výše u Sv. Jánů a obce Veverka, kde už našli v letech 1997-1999 jen mřenky a hrouzky ! A tak si myslím, že je na čase s tím něco dělat. Asi nestačí jen někde vyhrabat pár tůní, jak se to stalo pod Červeným mlýnem, ale je potřeba postupovat systematicky, vrátit nivám louky a tak zastavit splav z polí a postupně obnovit rybníčky, jako ve mlýně a nad Holečkem a možná se pokusit i o vybudování dalších, např. v Liští, pod Újezdem a leckde jinde.

 
Top! Top!