Thursday, 23 November 2017
Ptáci Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 01 June 2006

Ptáci

Zmínil jsem se už o tom, že jsem v době svého mládí, za války, několik let sledoval kolem Újezda místní ornitofaunu, ovlivněn nejprve společnými mysliveckými toulkami se strýcem Vrbkou. Ptáci jsou ostatně častým objektem zájmu laických pozorovatelů přírody, protože jsou hojní a vzhledem k denní aktivitě také dobře pozorovatelní, navíc velmi rozmanití a barevně, velikostně i vzhledově nápadní a zajímaví. Však jich také v naší republice bylo zjištěno kolem 400 druhů, z nichž více jak 200 u nás i pravidelně hnízdí. Nespočítal jsem zatím, kolik z nich se vyskytuje kolem Újezda a v nejbližším okolí, ale řekl bych, že jistě aspoň přes 100 druhů u nás hnízdí a další se aspoň pravidelně objevují za tahu nebo se příležitostně zatoulají. Pochopitelně druhové složení ptáků v určité krajině se čas od času dost mění, protože jsou z našich obratlovců nejpohyblivější a mohou velmi rychle nějaké území osídlit a také rychle vymizet. Až budu v následujících řádcích popisovat jednotlivé druhy, budu si zvláště všímat těch, kteří v době mého mládí u nás chyběli a těch, kteří naopak později vymizeli nebo se stali vzácnými. Pochopitelně nemohu v tomto soupise vypočítat všechny druhy, o jejichž přítomnosti na našem katastru mám nějaké doklady, ale budu se snažit vybrat ty netypičtější a nejzajímavější; nezapomenu ani na vzácnější druhy. Není zde také místo na to, abych zmíněné druhy nějak blíže popisoval. Pokud bude mít někdo z čtenářů hlubší zájem o jejich poznání, bude se muset o nich informovat v nějaké populární ilustrované publikaci, kterých je teď - na rozdíl od naší doby - na knižním trhu dostatek.

Nejpočetnějším řádem naší ornitofauny jsou pěvci, většinou drobné a pestře zbarvené formy, jejichž rozeznávání v přírodě může vzhledem k jejich druhovému bohatství dělat potíže. Poznávají se zejména podle typického zbarvení (často se ovšem dost zásadně liší jednotlivá pohlaví a jinak vypadají i vyvedená mláďata, případně jsou i sezónní rozdíly), ale dobrou poznávací pomůckou je i znalost jejich zpěvu. To všechno však chce cvik, zkušenosti a hlavně čas. Zde vás mohu tedy jen krátce informovat o tom, s kterými druhy se můžete v našem regionu setkat a případně i doplnit, v jakém prostředí je můžete hledat. Začněme tedy přímo ve vsi. Asi nejobyčejnějším ptákem kolem stavení je vrabec domácí , kterého každý zná. Málo se však ví, že je to jeden z několika zástupců tropické čeledi snovačovitých, který nebyl naším stálým obyvatelem odjakživa. Má u nás i příbuzného, hnědohlavého vrabce polního (úpolníka) - který hnízdí v dutinách stromů a je běžný třeba kolem mlýna i jinde. Známými ptáky sídlišť jsou také vlaštovka a jiřička , které každý dobře zná a ví, že přezimují až v daleké Africe. Z této čeledi žije u nás ještě hnědavá břehule ; hnízdí v zemních norách v březích řek nebo v pískovištích; u nás i v bližším okolí chybí. Téměř kolem každého stavení ve vsi poletuje a někde ve zdi i hnízdí rehek domácí (čermáček) ; má pestřejšího příbuzného, rehka zahradního - ten je kolem Újezda nehojný, ale zahnízdí občas i ve větších zahradách nebo ve světlejších porostech (třeba kolem mlýna). V zahradách kolem vsi najdeme i řadu původních lesních druhů, např. kosa černého a kropenatého drozda , v posledních letech se do našich zahrad, stromořadí, parků a hřbitovů nastěhovala a hnízdí i jejich větší a barevnější příbuzná, kvíčala , dříve jen v hejnech protahující a zimující (v Újezdě dnes kolem hřbitova, mlýna, na zahradách ve vsi i jinde). V zahradách i v lesích potkáme i řadu zástupců čeledi pěnkavovitých, především známou pěnkavu obecnou , ale také barevného stehlíka , nenápadnou konopku s rezavou hrudí a také dva hojné zelenavé ptáčky, zvonka a zvonohlíka ; poslední je příbuzný chovaných kanárů a přistěhoval se do naší krajiny teprve asi před 50 lety. Dnes je u nás běžný, často sedá na drátech a ozývá se monotónním cvrčením. Ti všichni si staví úhledná hnízdečka na stromech a v keřích, často v naší blízkosti a přece skrytě. Ptákem sídlišť, původně však lesů je známý špaček obecný , hnízdí původně ve stromových dutinách a druhotně i v budkách. Kolem stavení potkáváme také drobné sýkorky , nejčastěji koňadru a modřinku : další druhy sýkor se vyskytují spíše v lesích a křovinatých místech, u nás jsou častější ještě dva velmi podobné hnědavé druhy s černou čepičkou, sýkora lužní a sýkora babka , také uhelníček podobný sýkoře koňadře bez žlutého bříška. Bratr Pavel našel v mlýnském lese dokonce hnízdo zajímavého lesního druhu, sýkory parukářky , drobného ptáčka s výraznou kropenatou chocholkou peří na hlavě. V lesích, třeba kolem mlýna, se vyskytuje také brhlík lesní , modrorezavý , šplhá mistrně po kmeni i hlavou dolu, zatímco drobnější hnědaví šoupálci ovládají jen šplhání od báze kmene nahoru. Tuhle skupinu ještě doplňuje mlynařík s dlouhým ocáskem a bělavou hlavičkou; zejména v zimě se toulá krajinou v hejnech, často i spolu se sýkorami; potkáme ho v zimě i přímo ve vsi. V lesích žije i červenka , v křovinách, nejčastěji v podrostech kolem potoků je hojný i drobný střízlík (třeba kolem vody u mlýna). Podle hlasu se pozná nenápadný sedmihlásek , žlutavě zbarvený a skrytý v listí stromů; u nás hnízdí na stromech v zahradách i v lese. V zarostlejších křovinatých místech, jakými je např. okolí mlýna, nebo zarostlý areál kolem koupaliště a rybníka ve Vacenovicích, je ptačí osazenstvo mnohem pestřejší. Kromě už uvedených druhů bychom se tam setkali se čtyřmi druhy našich pěnic, pěnicí černohlavou, slavíkovou, pokřovní a hnědokřídlou , dvě poslední hnízdí i ve vsi na zahradách, nebo v křovinách v polní krajině, např. v Liští. Tam také uslyšíme dva naše drobné a zelenavé budníčky , menšího a většího , kteří jsou barevně k nerozeznání, liší se však výrazně zpěvem. Pohybují se v listí stromů, ale hnízdí na zemi v budkovitých hnízdech. V křovinách kolem mlýna hnízdí i nenápadná pěvuška modrá , navíc i lejsci , nejčastěji lejsek šedý - hnízdí v dutinách stromů. V těchto místech se můžeme setkat s žlutočerným krasavcem, žluvou hajní a poslechnout si její nádherný flétnový zpěv. Je to jediný náš zástupce jinak tropické čeledi. Málo hojný je kolem Újezda dlask tlustozobý , který svým mohutným zobákem hravě otvírá i pecky švestek. Velmi známým a hojným ptákem je všude i strnad obecný , žlutavě zbarvený s typickým zpěvem (transkribuje se humorně jako „kdyby si sedláčku kdyby si scíííp“; pivním typům se spíš líbí obměna: „chce se mi píít“). Kolem Újezda ho uslyšíme všude, kde má třeba jen pár keříků. Za našeho mládí se všude na sušších místech vyskytoval i jeho větší příbuzný strnad luční (Křib, Hůra). Ten pak všude od nás z neznámých příčin zmizel a dnes ho ukazujeme jako vzácnost třeba na podyjských vřesovištích. Každý zná také ťuhýka obecného ; byl u nás kdysi velmi běžný a zahnízdil téměř na každém keři, později vymizel a teprve v poslední době se opět pomalu vrací. V mé době u nás zcela chyběl jeho velký šedavý příbuzný, ťuhýk šedý , známý svým zvykem uchovávat si do zásoby svou potravu - hmyz, hraboše nebo ptáčata - nabodnutá na trnech akátů; dnes ho často potkáte na stromech kolem silnic, na Křibě i jinde. Pravými lesními pěvci jsou u nás hýl obecný, křivka obecná a čížek lesní - ti však v našich lesících zpravidla nehnízdí a potkáme se s nimi nejspíš v zimě, kdy si ve volné krajině snadněji shánějí potravu a také svým nádherným zbarvením na sněhu víc vyniknou. Vzácně u nás zahnízdí, spíše jen protahují, např. bramborníček černohlavý (v roce 2000 vyhnízdil jeden pár někde na polích u Liští), dříve se občas na Hůře mezi kamením objevil i bělořit šedý . Nikdy jsem u nás nezjistil slavíka obecného , který je např. na Znojemsku celkem hojný. Na okrajích lesů kolem Kamejchů se občas slyší i nenápadná linduška lesní , jiné druhy této skupiny jen protahují. Na vlhkých místech, zejména kolem potoků hnízdí konipas bílý a výjimečně (na skalách pod splavem) i konipas horský , žlutě vybarvený. Pod splavem byl prý pozorován i zvláštní skorec vodní , sám jsem ho tam však nikdy neviděl, zato ledňáček tam byl běžný a často jsme ho tam ze splavu pozorovali při lovu ryb. Pěvci vázaní svým způsobem života ke stojatým vodám u nás většinou chybí, pouze v zárostech kolem stoky pod vsí (u dráhy) zpívá několik párů rákosníků zpěvných ; ti tam za mého mládí zcela chyběli, dnes se šíří zejména v polích řepky . Rákosníka proužkovaného můžeme nejblíže zastihnout až na rybníce za Mikulovicemi, další druhy pak jen na rybnících s rákosím (Sádek, Bolíkovice, Bohušice). Ze skřivanovitých se u nás běžně vyskytuje skřivan polní a v mé době byl i ve vsi hojný chocholouš , který do současnosti vůbec z naší krajiny zmizel, aniž je známá příčina.

Málokdo si také uvědomuje, že do skupiny pěvců patří i havranovití. Z nich u nás v lesích hnízdí šedočerná vrána obecná šedá (šedivka) a občas se vyskytnou i kříženci se západní černou formou . Havrani přilétají z východu až na zimu, nikde v okolí nehnízdí. Také sojka je v našich lesících jen málo hojná. Zato straka obecná vždycky hnízdila v křovinatém Druhém liští a přes soustavné vybírání v mých letech se vždy toto hnízdiště udržovalo, dnes je naopak přemnožená a potkáme ji leckde v celém katastru, pronikla ostatně i do velkých měst. Kavky hnízdily nejblíže v dutinách stromů na Sádku, tam jsme je jezdili vybírat a pak chovali doma. Pouze občas v zimě se u nás objevují v zahradách jednotlivci nebo i hejnka ořešníků kropenatých ; ti hnízdí nejblíže v souvislých lesích Českomoravské vysočiny a v pohraničních horách, k nám někdy přilétají i ze sibiřských lesů. Pravidelněji na zimu přilétají ze severu až k nám do vsi také pěnkavovití jikavci a nepravidelně i nádherní brkoslavové.

To byl tedy jen výpočet těch běžnějších pěvců. Chcete-li se s nimi seznámit, zajděte si někdy ráno na jaře ke mlýnu nebo k Vacenovickému rybníku. Tam je všechny a řadu dalších ptáků, o nichž ještě bude řeč, uvidíte a především uslyšíte. Také si můžete v zimě postavit před okna krmítko a pozorovat mnohé z nich pohodlně z křesla v teplém pokoji, jako to už léta praktikují v Újezdském mlýně.

Za našich mysliveckých toulek kolem Újezda se strýcem Vrbkou nás nejvíce zajímali dravci. Tenkrát je ovšem myslivci hodně pronásledovali a tak jich bylo celkem málo. Běžnější byla snad jen poštolka obecná , která hnízdila v kdejakém lesíku, vysoko na stromech, zpravidla v opuštěném hnízdě vran. Také byla často vidět v třepotavém letu na místě, někde nad poli při lovu přemnožených hrabošů. Dnes je už mnohem vzácnější a spíše se s ní setkáme kolem silnic nebo ve městech, kde hnízdí na domech a živí se vrabci. Dříve to byl striktně tažný druh, dnes mnohé z nich i přezimují. Naopak je tomu u káně lesní ; dříve byla u nás v létě nehojná a jen v zimě k nám přilétali za potravou tažní jedinci. Dnes je i v létě kání dost a v zimě na polích uvidíme i celé skupiny přezimujících, mezi nimiž se zhusta objeví i severská káně rousná , pro laika téměř neodlišitelná. Tak je to všude kolem Újezda, jen si zajděte na zimní procházku ke mlýnu! Jinak se ještě přímo ve vsi pravidelně v zimě objevoval krahujec , který přízemním letem napadal hejna pěvců; hnízdil však v lesích, stejně jako mnohem vzácnější jestřáb . Krahuje c byl také první dravec, kterého jsem našel kdesi u vsi zmrzlého a nechal si vycpat tehdy jediným vycpavačem v celém regionu, vysloužilým moravskobudějovickým holičem. Poválečná ochrana ovšem dravcům velmi pomohla. Dnes potkáte i kolem Újezda dříve velmi vzácné motáky lužní a pilichy , kteří pomalým letem se zdviženými špičkami křídel slídí nevysoko nad zemí za kořistí; na rozdíl od běžných dravců také hnízdí na zemi v mělkých jamkách, přímo mezi poli nebo na lesních pasekách. Ještě hojnější je jejich příbuzný pochop rákosní ; ten ovšem potřebuje k hnízdění rákosiny rybníků, u nás třeba na Bolíkovickém, Podsádeckém nebo i Mikulovickém rybníce. Nad našimi poli si však hledá potravu. Občas se už i u nás uvidí luňáci , nebo i menší druhy orlů , případně i sokolíků . Ze sov byl u nás nejhojnější puštík obecný , hnízdil v lesích i ve vsi, čistě lesní byl kalous ušatý , celkem málo hojný. Na půdách ve vsi se ještě objevoval sýček obecný a sova pálená . Ti poslední dva už dnes chybí, stejně jako na jiných místech naší republiky, o současných stavech těch předešlých nemám představu. Jednou, asi před patnácti lety, jsem se na procházce nachomýtl k honu kolem Černého kopce a všiml jsem si, že ve výřadu byla i sova pustovka , zvláštní severský druh, který k nám zalétá na zimu a bývá při podzimních honech občas omylem střelen, protože odpočívá a vyletuje před střelci ze země. K větším ptákům patří i kurovití, z nichž kolem Újezda byla v mých letech hojná koroptev polní . Byla na podzim hlavní lovnou zvěří, střílela se snadno při šoulačce brambořišti, kdy před střelcem vyletovala celá hejnka. Rád vzpomínám na tyto idylické lovy se strýcem Durdou na polích za Lištím; nikdy jsme neodešli s prázdnou. Koroptve pak od padesátých let všude u nás zmizely a teprve v současnosti se pomalu vracejí. V zimě jsem jich už pár potkal cestou z Popovic do Újezda. Poměrně hojná byla u nás i kolem vsi v polích křepelka , poznatelná i na dálku svým voláním. Podobně jako koroptev náhle vymizela a teprve nyní se vrací. I kolem vsi je už k slyšení. Bažanti byli u nás za mých let vzácní, lovili se nejčastěji v Horce. Pak se stali hojnějšími a v současnosti opět skoro vyhynuli. Jedinkrát, kdysi za války za tuhé zimy, jsem vyplašil v Kamejchách několik tetřívků , kteří se tam stáhli z blízké Vysočiny, kde dnes už prakticky nežijí.

Poměrně chudý je náš katastr na ptáky vázané na vodu a její okolí. O několika pěvcích jsem se již zmínil. Také kachna divoká byla i dříve u nás spíše příležitostným zjevem, zahnízdila někdy na loukách pod mlýnem a objevovala se za tahu. Dnes potkáte nejspíš na vacenovickém rybníce vysazené a polodivoké jedince. Dříve, kdy docházelo pravidelně k jarním zátopám luk pod Borovím a u mlýna, byly asi tahy vodních ptáků i u nás bohatší. Soudím tak aspoň podle toho, že v parádní světnici ve mlýně visely na zdi vycpaniny nevídaných kachen, severského hohola a i dnes jen nehojně protahující ostralky . Říkalo se, že byly uloveny kolem mlýna některým z mlynářů Špalků. Také obyčejné lysky hnízdily nám nejblíže až na Podsádeckém rybníce, slípky zelenonohé a potápky malé i na Holečku. Roháči velcí a potápivé kachny, zejména polák velký a chocholačka hnízdí i dnes nám nejblíže až na rybnících kolem Lipníka, ale možná i na novějších vodních nádržích kolem Výčap a Čáslavic. Dokonce i obyčejní rackové chechtaví se u nás objevovali jen příležitostně, za potulek kolem Rokytné; nejblíž hnízdí na rybnících za Třebíčí. Z bahňáků nás vždy fascinovala čejka choholatá („kiviska“), která každoročně v několika párech zahnízdila na mlýnských polích nad Dohnalovou loukou, i když byla její hnízda pravidelně ničena při jarních polních pracích. Dnes už tam zcela chybí, avšak docela nedávno jsem za jarního tahu několikrát pozoroval velká hejna na polích mezi Vacenovicemi a Jaroměřicemi. Na zaplavované Dohnalově louce u mlýna (dnes už jen málo prosperující pole) se dříve pravidelně zastavovaly za tahu bekasiny otavní , které možná někdy i zahnízdily. Jejich příbuzná sluka lesní naším katastrem protahovala a jistě stále protahuje. Pravidelně jsme ji zastihli na nevelké bažince nad naším lesíkem v Kamejchách. Na vlhké lokality jsou také vázáni tajemní chřástalové. Dříve hojnější chřástal polní pravidelně hnízdil za války na loukách pod Horkou, kde jsme pravidelně slýchali jeho chraplavý hlas při návratu z hub od Boroví. Pak tento druh z celé střední Evropy vymizel a dnes se opět navrací, bohužel kolem Újezda nemá kam. Zapomněl jsem zatím na brodivé ptáky. Z těch vždy hnízdil na komíně za Vejtasovou zahradou v Jaroměřicích čáp bílý . Byla to pro nás rarita, která ani k Újezdu nezalétala; dnes je kupodivu hojnější, hnízdí i ve Slavicích a jinde a po vyhnízdění se často i skupinky procházejí po polích u Kojetic nebo Vacenovic a berou za vděk i polními hraboši, když je nedostatek žab. Nově k nim přibyl i nádherný čáp černý , který hnízdí někde v lesích za Ohrazenicí a můžete ho vidět při lovu rybek pod splavem v Bohušicích nebo i na polích za Lištím. Volavka popelavá spíš jen přeletí kolem Rokytné u mlýna, nikde v okolí nehnízdí. Těch tažných vodních ptáků, stejně jako dravců ovšem nad naším katastrem proletuje víc. Lze tak soudit např. podle divokých husí , které se v letu ozývají. Jiní letí v noci a v tichosti a tak si jich nikdo nevšímá. Budete-li se chtít blíže seznámit s vodními ptáky, zajeďte si někdy na jaře k nedalekým rybníkům kolem Lipníka. Tam uvidíte roháče i potápky, lysky a celou škálu plovacích i potápivých kachen , zejména krásně zbarvené chocholačky a poláky velké , navíc i mnoho jiných vodních a pobřežních druhů.

Nesmím však zapomenout ani na typické druhy z jiných skupin ptáků, kteří jsou i u nás běžní a obecně známí. Je to např. známá kukačka , nebo i ozdobný dudek chocholatý , který je nejspíše pozorován za tahu. V lesích hnízdí pravidelně holub hřivnáč , za tahu se objevují celá hejna i na polích. V křovinatém terénu, třeba kolem mlýna, ale i jinde, hnízdí hrdlička divoká . Po válce k nim přibyla i hrdlička zahradní , která se do Evropy poměrně rychle rozšířila z jihovýchodu; u nás je dnes běžným zjevem i ve vsi. Nápadní jsou i nejrůznější šplhavci. V lesích je nejhojnější strakapoud velký, dnes mnohem hojnější než dříve, i jeho další příbuzní, zejména žluna zelená a dnes i dříve málo běžný datel černý . Všechny můžete potkat v mlýnském lese nebo v Kamejchách. Nenápadný je drobný krutihlav , který u nás hnízdí v lesích i v zahradách, ale jeho přítomnost se pozná jen podle pronikavého hlasu; zjevem připomíná pěvce, ale stejně jako datli hnízdí v dutinách. Do naší fauny patří i rorýs obecný , který létá vysoko nad vsí a je zaměňován za vlaštovky, hnízdí snad na věži a vyšších stavbách. Vzácný je u nás lelek kozodoj ; jednou jsme ho pozorovali v Kamejchách.

Takže z toho vidíte, že ani ornitofauna našeho katastru není nijak chudá. Věřím, že při soustavném průzkumu by se jistě zastihly i mnohé další druhy, možná i zajímavé rarity. Ale to už je úkol pro mé následovníky.

 
Top! Top!