Thursday, 23 November 2017
Savci Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 01 June 2006

Savci

Na území naší republiky žije asi 90 druhů savců, z nichž většina má široký areál rozšíření zaujímající zpravidla celé území naší republiky a někdy i mnohem širší oblast, často dokonce většinu území Evropy a Asie. Příkladem takto široce rozšířených druhů jsou zejména velcí savci z řádů kopytníků a šelem. Z nich se na našem katastru zachoval už jen srnec , v mé době spíše nehojný, v současnosti však výrazně hojnější, což je trend, který se projevuje na celém našem území. Naši myslivci by nám asi poskytli konkrétní údaje o jeho stavech v našem regionu, případně i o počtech úlovků, jež by nám řekly, zda ty zvýšené stavy v současnosti jsou trvalým stavem, nebo zda dochází k nějakým oscilacím v průběhu let či dokonce k novému úbytku v posledních letech. Já mohu jen dodat, že při nedávné zimní procházce z Popovic do Újezda jsem pozoroval na lánech mezi Vacenovicemi a Újezdem stádečka o několika desítkách jedinců, což v mém mládí byla věc nevídaná. Tady se možná dostáváme i k úvahám, proč se najednou stavy tak velkého zvířete u nás zvětšily. Určitě je to tím, že zásadně změnil svůj způsob života (etologii) a stal se vlastně zvířetem polním. To bylo vyvoláno zřejmě vznikem velkých lánů, které mu poskytují široký rozhled a více bezpečí ve volné krajině, kromě toho i dostatek potravy. Připomínám, že větší polní stáda tvoří srnec pouze v zimním období, v létě je stále víceméně samotářem. K podobně rychlému zvýšení stavů došlo i u divokého prasete , zvířete v mém mládí kolem Újezda naprosto neznámého (jako ostatně na celé Moravě). Dnes k nám už černá zvěř pravidelně zabíhá a v blízkých souvislejších komplexech lesů se už zdržuje trvale. Také potravu si častěji hledá v polích a to nejen v blízkosti lesů, ale přímo v polní krajině. Kdo by si v našem mládí pomyslel, že zvíře, o kterém jsme se dočítali jen v Komárkových Lovech v Karpatech se jednou stane běžnou zvěří i u nás. Pochopitelně báchorky o tom, že prasata k nám zahnala fronta koncem druhé světové války ze Slovenska se nezakládají na pravdě. Jde jen o shodu určitých podmínek, které umožní v přírodě rychlý vzestup určitého druhu, nebo na druhé straně zase jeho vymizení. Takových příkladů máme i u nás dost a většinou příčiny takových změn ani nemůžeme přesně specifikovat. Zprávy o dalších našich kopytnících přímo z území našeho katastru nemám. Je však docela možné, že se k nám výjimečně zatoulá třeba jelen z blízkých lesů, nebo i daněk , jelen sika nebo muflon . Ti všichni se místy na Třebíčsku, Jihlavsku a Znojemsku vyskytují a jejich dočasnou přítomnost u nás nelze vyloučit; konkrétní důkazy však zatím chybí. Totéž lze říci o losovi , který kdysi u nás žil, později byl vyhuben a v posledních desítiletích si určití jedinci opět hledají k nám cestu. V šedesátých letech jeden takový „cestovatel“ z Polska prošel i naším krajem a dostal se až na Moravskobudějovicko a Znojemsko. Takové případy se mohou kdykoliv opakovat, protože v jižních Čechách už dnes žije celkem nenápadně menší stálá populace těchto lesních velikánů.

Z šelem je u nás poměrně hojná liška , běžně u nás lovená, která je určitě mnohem hojnější než v mých letech, kdy se o každé noře dobře vědělo a tak její stavy byly úspěšně tlumeny. Dnes se spíše potlačuje vzteklina návnadovými vakcínami a tak se stavy lišek spíše zvětšují. Hojné jsou dnes i kunovité šelmy. Třeba kuna skalní , kdysi u nás nehojná a pronásledovaná myslivci i laickými chytači, je dnes i ve vsi běžná a její stopy a trus najdeme na půdách, dvorech a v zahradách i volně v terénu. Kuna lesní je už mnohem vzácnější, což odpovídá naší téměř bezlesé krajině; konkrétní poznatky o jejím výskytu snad mají naši myslivci. Běžná byla u nás vždy lasice (kolčava), zejména v letech hraboších přemnožení. Jako kluci jsme na ně pořádali v zimě, kdy bylo možné je stopovat, celé hony - většinou bezúspěšné. Dnes je zřejmě stav podobný. Vždy žil a žije u nás také hranostaj , kterého jsme však považovali za vzácnost a měli konkrétní zprávy o pozorování v Kobylinci a v okolí mlýna. Tchoř tmavý byl za mého mládí běžným a nevítaným obyvatelem ve vsi i v křovinatých a skalnatých místech v katastru. Se strýcem Vrbkou jsme je v zimě stopovali a líčili na ně sklopce, většinou s dobrými úspěchy. Kůže se tenkrát dobře platila. Dnes jsou tchoři většinou méně běžní a jejich „místo“ v naší přírodě zabírá už zmíněná kuna skalní. Vydra říční byla v mé době kompletně vyhubena na celém území a teprve současná ochrana její stavy opět výrazně zvětšila. V novější literatuře je udávaná, aspoň příležitostně, ze všech rybnatých řek na Třebíčsku. Zda to platí také pro náš úsek Rokytné, nevím. Asi sotva, když tu vlastně ani nejsou ryby (viz příslušná stať).

Málo známou složkou naší přírody jsou stále tzv. drobní savci, kam řadíme hlodavce, hmyzožravce a netopýry. Protože tyto skupiny jsem měl možnost v okolí Újezda studovat i v posledních letech, mohu o jejich výskytu podat celkem přesné informace. Z hlodavců jsou to hlavně myši , které známe především jako škůdce a přenašeče různých nemocí. Každý zná potkana („němkyňa“), který se u nás běžně vyskytuje, především ve vsi, a za určitých podmínek se může místně a dočasně enormně přemnožit. Pomáhá mu v tom jeho vysoká inteligence, opatrnost, nenáročnost a velmi rozvinutá sociální struktura jeho klanů. Někdy bývá také označován jako krysa , ale pod tímto jménem zoologie zná jiný blízký druh, teplomilnější a rozšířený dnes jen na určitých místech, např. v severních Čechách. Každý ovšem zná drobnou domácí myš , která se odedávna drží v blízkosti člověka a i u nás ve vsi se dočasně usídluje téměř v každé chalupě. Zajímavé je, že v naší krajině se vyskytuje i v polích, šíří se kolem potoků a po mezích a je otázku, zda jde o populace, které zimu přetrvají ve volné krajině, nebo se na zimu stěhují zpět do vsi. Málokdo už ví, že u nás žijí i tzv. lesní myši, svrchu hnědorezavě zbarvené s bílým bříškem a velkýma černýma očima. Z nich je u nás běžná menší myšice křovinná , která žije všude i v křovinaté polní krajině a na okrajích lesíků (např. Liští, mlýn, Kamejchy) a na zimu se stahuje do stavení, zejména do sklepů s uskladněnými potravinami. Další tři druhy tohoto rodu zatím na našem katastru nebyly dokladovány, ale výskyt aspoň jednoho dalšího ( myšice lesní ) je pravděpodobný. Docela nedávno jsem u nás prokázal výskyt dalšího druhu, myšky drobné , nejmenší z rodiny myší, s žlutorezavým kožíškem, bílým bříškem a dlouhým chápavým ocáskem. Je památná tím, že si staví umně spletená kulovitá hnízdečka s otvorem, která si zavěšuje na stébla vyšších rostlin i několik decimetrů nad zemí. To proto, že obývá vlhká a často zaplavovaná místa v hustých travních porostech a někdy i v přilehlém obilí. Chytil jsem ji nečekaně na vlhké nekosené louce pod Borovím a nedávno našel mrtvou i na našem dvoře ve vsi.

Myším se podobají hraboši, které většina lidí ani od myší nerozeznává. Patří k nim asi nejhojnější savec naší krajiny, hraboš polní , původem z východních stepí. Rozšířil se k nám až s rozvojem zemědělství a po rozpadu souvislých lesů. Je to ten, který se občas masově přemnoží v tzv. „myších letech“. Každý z vás s ním má zkušenosti a ví, že je to u nás ten největší savčí škůdce na polích a loukách. Běžným lesním druhem hrabošů je rezavě zbarvený norník rudý . Žije všude v našich lesích a někdy je rozsídlený i v roztroušené zeleni daleko od okraje lesa, třeba v Liští. V naší krajině, zejména na vlhkých loukách kolem Rokytné (pod Borovím) se vyskytuje i náš původní druh, hraboš mokřadní , o něco větší a s hnědavým zbarvením. K hrabošům patří i hryzec vodní , velký podzemní druh, známý škůdce v sadech, kde s oblibou podhlodává kořeny mladých stromků, úhlavní nepřítel sadařů. U nás se vyskytuje leckde, v zahradách i v polích, běžnější je kolem potoků a stok, např. u potoka pod Horkou, nebo dříve i kolem našeho „zvírku“ v Liští, také všude kolem mlýna. Podobně žije i ondatra , původem ze Severní Ameriky, kdysi dovezená a rychle se rozšířivší do celé Evropy. Kolem Újezda bývala kdysi běžná podél Rokytné, kde ji lovili pro kožešiny „myšaři“ z okolí. Šíří se kolem vod a může se objevit u každé vodní nádrže. O současných stavech u nás nevím nic bližšího. Rodinu „újezdských“ hlodavců doplňuje ještě veverka obecná , která byla v mé době v každém lesíku hojná a v letech přemnožení bylo možné ulovit za neděli jen v Černém kopci i desítku kusů. Pro ty si pak chodil pravidelně „kužkař“ a slušně je platil. Dnes jsou všude veverky (obě barevné variety - rezavá a černá) vzácností, což zřejmě souvisí s přemnožením kun lesních a dalších ptačích predátorů. V mé době žil také na našich polích hojně křeček polní , považovaný za velkého polního škůdce, protože si dělal na zimu velké zásoby zrní v hlubokých podzemních norách. Sídlil v celé polní části katastru, v letech přemnožení za války jsme ho lovili vykopáváním nebo vyléváním - často jsme získali za den i několik desítek jedinců. Dnes je to zvíře nehojné, ale stále v krajině přežívá. To podobně žijící sysel (patří mezi veverky) nikdy u nás nežil a pamatuji si jen na jediný případ, kdy byl zatoulaný jedinec chycen u dráhy nad Lištím. Na Třebíčsku byli však sysli místně běžní, např. v okolí Studence. Dnes z celé Evropy už většinou zmizeli a udržují se jen místně na kosených a sešlapávaných lokalitách (vojenská cvičiště, letiště atd.). Také sysel je původem ze stepí východu a k nám se rozšířil až se zemědělstvím.

Zvláštní skupinkou drobných savců jsou hmyzožravci. Z nich u nás žije všude běžně, dokonce i přímo ve vsi, ježek východní . Ze západu k nám zasahuje také areál velmi podobného ježka západního . Nedávno jsem zastihl jeden krásně vybarvený dospělý kus v Liští, kde se hotovil přezimovat v hromadě hnoje pod tamními zahrádkami. Mezi hmyzožravce patří také krtek obecný , podzemní druh, rozšířený i na našem katastru celkem plošně (s výjimkou podmáčených půd). Rád vzpomínám na chvíle strávené kdysi s místním cestářem panem Bobkem, který mi předváděl svou metodu lovů krtků v příkopech kolem silnic. Byl na to mistr a musel jich za svůj život ulovit tisíce! Všude u nás také žijí rejsci, lidmi obyčejně přehlížení a považovaní za myši. Mají dlouhý rypáček, drobné zoubky a jsou velmi pohybliví. Nejhojnější je hnědavý rejsek obecný, kterého chytíte prakticky kdekoliv, kde nalíčíte na myši. Jeho drobný příbuzný, rejsek m alý, náš vůbec nejmenší savec (váží jen 3-5 g), žije nejčastěji na loukách s hustším podrostem, i ve vlhku,. Chytil jsem ho u Boroví a kolem mlýna. Kolem vody se najde i výborný plavec a potápěč, černě zbarvený rejsec vodní (např. pod splavem ve mlýně) a možná ještě hojnější je jeho příbuzný, rejsec černý (v loukách pod Borovím i pod Újezdem). Celou skupinu ještě doplňují bělozubky : drobná, šedě zbarvená bělozubka šedá je na polích kolem vsi docela hojná a v době, kdy jsme si na zahradě vybudovali bazén, nacházeli jsme ji tam často utopenou. Také její vzácnější příbuznou, bělozubku bělobřichou , rozšířenou po celé jižní Moravě, jsem našel předloni mrtvou na návsi před naším statkem.

Málo se ví, že v naší republice žije také přes dvacet druhů netopýrů. Protože tato skupina mne nejvíc zajímala, mám i přesnější údaje o situaci v Újezdě. Nejhojnějším druhem, přímo ve vsi, je netopýr dlouhouchý , jeden ze dvou našich druhů s enormně dlouhými ušními boltci. Přespává na půdách a v noci poletuje na návsi, nad dvory a vletuje za hmyzem i do otevřených kůlen a stodol. Nad bývalým rybníkem ve mlýně jsem pozoroval lovící netopýry vodní a netopýry vousaté . Poslední přezimoval i v mlýnské štole, společně s netopýrem černým , který byl nalezen přezimující i v jednom sklepě přímo v Újezdě. K “naší“ fauně patří od letošního roku i netopýr severní , dříve považovaný za velmi vzácného. Ten musí někde v blízkosti trvale sídlit, soudě podle vzletného mláděte, které spadlo do kádě s vodou na zahradě přímo ve vsi. V blízkém okolí Újezda (do 10 km) jsem zjistil ještě přítomnost dalších druhů: netopýra velkého, řasnatého, večerního, hvízdavého, parkového, rezavého, pestrého a ušatého . Tedy celkem pěkná řádka druhů, která představuje téměř dvě třetiny druhů udávaných z naší republiky. Kdo by si byl pomyslel v dobách našich dávných „průzkumů“ , že na našem malém katastru může žít tolik druhů savců?

 
Top! Top!