Hlavní stránka arrow Tipy na výlet
Friday, 24 November 2017
Tipy na výlet Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Thursday, 06 July 2006

Vodní mlýn ve Slupi

Nedaleko od nás můžete navštívit jedinečnou technickou památku, která vám přiblíží výše zmíněnou dobu mletí obilí ve vesnických mlýnech. Unikátní mlýn se nachází ve Slupi, asi 15 km jihovýchodně od Znojma. Je postaven na Mlýnské strouze, která je technickým dílem ze 13.století. Strouha přiváděla vodu nejen do mlýnů, ale i do soustavy Jaroslavických rybníků.

Vodní mlýn ve SlupiVlastní velkomlýn je pozoruhodnou renesanční stavbou se čtyřmi funkčními vodními koly a mlýnským náhonem. V původních obytných prostorách je instalována expozice o vývoji mlynářské techniky. Přibližuje historii zpracování obilnin od počátků až po moderní mlynářskou velkovýrobu. Informuje o dějinách dyjského povodí a přibližuje historii mlýna. Nejstarší techniku zpracování obilnin představují vystavené zrnotěrky a drtiče z různých pravěkých kultur. Expozice připomíná vynález rotačních mlýnských kamenů a věnuje pozornost počátkům vodních mlýnů u nás. Těžiště prohlídky je ve vlastních prostorách mlýna, kde jsou zabudovány čtyři kompletní výrobní celky - staročeské mlýnské složení, kašník, amerikánské a válcové mlýnské složení. Návštěvník si je všechny může prohlédnout v ukázkovém provozu a sledovat celý proces mletí obilí.

Mlýn je ve správě Technického muzea v Brně a je přístupný v období květen–říjen: Út-Ne, svátky 9.00-17.00 hod., poslední prohlídka v 16:00. Vstupné základní 35 Kč, snížené 20 Kč.


Hrad Roštejn

Hrad RoštejnHrad Roštejn stojí na skalnatém vrcholku Jihlavských vrchů v nadmořské výšce 680 m asi 9 km severně od Telče. První písemné zprávy o hradě pocházejí z roku 1339, kdy Telč s okolím a tedy i Roštejn získal Oldřich z Hradce od krále Jana Lucemburského výměnou za hrad Bánov. Páni z Hradce mívali na Roštejně kastelány a roku 1353 jím byl Martin z Mutic. Hrad Roštejn býval pevný, takže v husitských válkách odolal dobývání a obléhání. Roku 1423 obléhal hrad hejtman Jan Hvězda z Vicemilic a Roštejn vydržel. Roku 1536 byl Roštejn prodán Janem Feyrarem a jeho bratry Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku. Ten se však hradu brzy zbavil a Roštejn se vrátil pánům z Hradce. Od roku 1526 se o Roštejn staral Zachariáš z Hradce a nechal hrad přestavět na lovecký zámeček. Zachariáš odkázal hrad i s rozsáhlou oborou svému synovci Adamovi II. z Hradce. Po smrti Adamova syna Jáchyma Oldřicha zdědila Roštejn jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce, která se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Tím přešel majetek na rod Slavatů. Roku 1702 získal roštejnské panství hrabě František Antonín Lichtenštejn - Kastelkorn. Rod Lichtenštejnů vystřídali roku 1796 Podstatští. Prvním majitelem hradu z tohoto rodu byl Leopold hrabě Podstatský - Lichtenštejn. Podstatští vlastnili Roštejn až do roku 1945, kdy jeho správu převzal stát. Z jeho 28 metrů vysoké věže se nabízí krásný a daleký výhled do okolí a na Telč. Součástí hradních expozic je Muzeum Vysočiny.

Otevřeno: duben, říjen: so-ne: 9,00-12:00, 13:00-16:00 hod.; květen: út-ne 9:00-12:00, 13:00-17:00 hod.; červen-srpen: út-ne 9:00-18:00 hod.


Police

Zámek v PoliciNejstarší dějiny obce a snad i opevněného dvorce v Polici se začínají psát pravděpodobně již na samém přelomu desátého a jedenáctého století, což prokazují provedené archeologické průzkumy. Nám známější a hmatatelnější dějiny osídlení přicházejí až se stoletím čtrnáctým, kdy se k Polici uvádí roku 1343 Nevhlas z Police. Opět schází písemný doklad o konkrétnější podobě sídla. Zřejmě se z počátku jednalo o běžnější opevněný dvorec. V průběhu 14. století se zde střídá mnoho majitelů, kdy například roku 1371 postupuje Smil z Police část vesnice Vilému Babkovi z Menhartic. Další majitele reprezentuje Adam z Bačkovic, syn Jan či jeho bratr Hynek z Bačkovic.Tvrz se v proudu času pomalu rozrůstá až do podoby malého hrádku s hranolovou věží, hradbami i příkopem. Vstup do zámku je osazen lomeným portálem. Další masivní rozvoj stavby přichází s renesanční přestavbou a dostavbou. Takřka největší, ještě goticko-renesanční přestavba, proběhla mezi léty 1520 – 1534 za Jana Tavíkovského z Tavíkovic. Mnoho variant klenutí od valených až po složité útvary kleneb hvězdicových, příkladem je také hodnotná dostavba východního křídla, kde vzniká arkáda osazená erby majitelů, vedle toskánských sloupků i tordované dříky typické pro románskou renesanci. Dále prostory, které jsou později v baroku vyzdobeny půvabným štukem od Baldassara Fontany, stejně tak jako reprezentativní velký sál uchovaný v dobové barevnosti. Renesanční zámek doplní i krásná zahrada se sala terrenou. V roce 1633 přicházejí na zámek Berchtoldové z Uherčic. Jakožto noví majitelé provedou barokní úpravy, při nichž vznikne v letech 1720 až 1730 jižní vystupující křídlo a rozšíří se druhé patro. Na hodnotné štukové výzdobě zámku se podílí právě již zmiňovaný Baldassare Fontana. V patře nárožní věže je zřízena kaple v rokovém duchu.

Poslední majitel z rodu Berchtoldů – dědic panství Karel Berchtold prodává v říjnu 1821 za 15O tisíc zlatých Polici francouzskému šlechtici hraběti Augustu Segurovi. Rod Segurů i Vraždů z Kunvaldu má hroby potomků umístěny v Kostníkách. V držení rodu Segurů je Police až do roku 1860, kdy prodána za 33Nádvoří zámku v Polici8 500 zlatých městu Znojmo, které ji dává do nájmu. Druhá polovina devatenáctého století je ve znamení častého střídání majitelů. 1872 – Maxmilián svobodný pán Springer, 1885 – Leopold hrabě Šternberk, až roku 1887 získává velkostatek se zámkem v Polici stará česká rodina Vraždů z Kunvaldu. V roce 1909 požár zničí část střech nad východním a jižním křídlem, které nahrazuje zastřešení mansardou. Potomkům této rodiny ( Wickenburg ) je nakonec zámek roku 1945 konfiskován.

Osud této architektonické perly je svěřen do rukou několika organizací, které zde hospodaří velice brutální formou. Svoji výrobu zde zřizuje kožedělný podnik z Jihlavy, který se snaží zámek průmyslově adaptovat. V součastné době je vlastníkem zámecké budovy obec Police, která se snaží dát celému zámeckému areálu novou smysluplnou kulturně – turistickou náplň.

- Nově vytvořené kulturně - informační centrum (zpřístupněno od 1. července 2006, prodej suvenýrů a turistických známek)
- Expozici o historii zámku s aktuálně zpracovaným stavebně - historickým průzkumem
- Výstavu zbraní, výstroje a výzbroje od konce osmnáctého do počátku dvacátého století nesoucí název „Bráníme vlast“
- Zpřístupněná pětipatrová hranolová hodinová věž s vyhlídkou do dalekého krásného kraje jihozápadní Moravy
- Možnost příjemného posezení, občerstvení a osvěžení na arkádovém nádvoří zámku . . .


Otevřeno: od 1. července 2008 do 31. srpna 2008
Otevírací doba: celý týden, včetně víkendů, mimo pondělí 9:00 - 17:00 hod. (poslední prohldka v 16:00)

 

Nový Hrádek 

Zřícenina Nový Hrádek v NP Podyjí

Přímo u řeky Dyje, která tvořila jednu z os pravěké kolonizace, se na dnešním novohrádeckém území usazovali první osídlenci již v mladší době kamenné, to je někdy od šestého tisíciletí před naším letopočtem. Nasvědčují tomu příhodné terénní předpoklady mohutného říčního meandru, ale i náhodné nálezy kamenných industrií. Pravěká osada, v níž v době asi před šesti tisíci let žil tzv. lid s malovanou keramikou, byla objevena na okraji dnešního lesa - na lokalitě Příčky.
Prvními historicky doloženými majiteli tohoto území byli premonstráti z louckého kláštera ve Znojmě, kteří ho v roce 1358 směnili s moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským. Ten zde - na nejužším místě skalnaté šíje, asi 80 metrů nad hladinou Dyje - postavil dnešní tzv. dolní hrad, a to jako opevněné sídlo plášťového typu využívané k příležitostným loveckým pobytům. Dodnes se z něj zachovala nižší parkánová hradba a do ní unikátně vložený soustředný ovál vnitřní hradby o síle až tří metrů, postupně zvyšovaný až na třináct metrů.

Jeho syn Jošt Moravský, pozdější římskoněmecký král, přenechal v roce 1403 nový zeměpanský hrad svému stoupenci Přechovi z Kojetic. Po něm pak v držení Nového Hrádku následovali, nejpozději od roku 1420, rakouští Eitzingerové, kteří na protilehlém břehu Dyje vlastnili i hrad Kaju. Za nich došlo, v době husitských válečných bouří a v dalších dvou stavebních etapách 15. století, k zásadní přestavbě hradu.

V 16. století se na takto vybudovaném vrchnostenském sídle vystřídalo v krátkých intervalech několik šlechtických rodů. Byli to pánové z Bačkovic a s nimi spříznění Kunštáti, kteří okolo roku 1525 ještě opevnili ze severu východní předhradí novou zdí zakončenou bastionem s klíčovými střílnami. Dominium po nich zakoupili Krajířové, Čertorejští, Dietrichsteinové, Berkové z Dubé a Streinové. V roce 1617 ho pak poprvé získali držitelé Vranova Althannové, kteří na několik staletí obě dominia spojili do jednoho celku.

V 17. století za Scherfenbergů dolehly na Nový Hrádek hrůzy třicetileté války. Okolní vesnice byly popleněny a nedostatečně zajištěný hrad byl v roce 1645 - za nejasných okolností - obsazen a částečně pobořen švédským vojskem generála Torstensona.

V roce 1799 se Nového Hrádku ujal nový dominus - polský hrabě Stanislav Mniszek, který na velkém nádvoří - zřejmě již v roce 1800 - adaptoval starší budovu na hájovnu a později, snad v dolní části zříceniny, zřídil prodejní sklad kameninového zboží z vlastní vranovské továrny. V duchu pronikajícího romantického názoru upravil i horní hrad, a to pro krátkodobé výletní a lovecké pobyty své rodiny a svých hostí.

Ing. Adamu Zbyňku Leonovi Stadnickému, pravnukovi Stanislava Mniszka, byla za první pozemkové reformy v dvacátých letech 20. století zřícenina zkonfiskována a pronajata Klubu českých turistů, který ji zpřístupnil veřejnosti a zřídil v ní navíc noclehárnu pro mládež s kapacitou dvaceti lůžek. Za druhé světové války se její přední část stala celoročním obydlím pro skupinu totálně nasazených polských žen vykonávajících zemědělské práce v lese a u německých sedláků v Lukově. Hájovna na prvním nádvoří byla přeměněna na veřejný hostinec pro turisty.

Počátkem padesátých let, tedy krátce po komunistickém puči, se Nový Hrádek ocitl ve velice přísně hlídaném, tzv. zakázaném pásmu, do něhož měli přístup jen vojáci Pohraniční stráže. Až tzv. sametový převrat v roce 1989 umožnil volný pohyb v dříve tak střeženém Podyjí a na samotné zřícenině v roce 1991 zavedení řízeného návštěvnického provozu. Od roku 2002 je národní kulturní památkou.

Tím, že na ní ustala na čtyřicet let veškerá lidská činnost, se výrazně zanedbala péče o její stavební stav, na straně druhé ji to však - trochu paradoxně - ochránilo před moderními devastacemi. V nepřítomnosti člověka tu navíc začaly probíhat volné přírodní procesy, které způsobily srůstání přírodních prvků se středověkou architekturou hradu. Vzniklá „srostlice“, zachovávající Novému Hrádku autentický vzhled starožitného sídla, je dnes mimořádně cenným krajinotvorným prvkem v prostředí první, nejpřísněji chráněné zóny Národního parku Podyjí.

Otevírací doba:

Zřícenina je přístupná denně v květnu, červnu, červenci a srpnu a dále o sobotách a nedělích v září. Otevřeno od 10 hod. do 18 hod. Poslední prohlídka začíná v 17 hod. Polední přestávka od 12 hod. do 13 hod.

Dostupnost:

Auto: Doprava je možná ve směru od Znojma silnicí na Mašovice do Podmolí a dál směrem k Lukovu až na křižovatku s cestou vedoucí k novohrádeckému lesu a označenou směrovým ukazatelem (u bunkru). Zde - při vstupu na území Národního parku Podyjí - je nutno vozidlo na nehlídaném pozemku odstavit a jít pak pouze pěšky nebo jet na kole po neznačené polní cestě a od okraje lesa po zelené turistické značce (asi 3 km). Příjezd je dále možný silnicí z Vranova přes Lesnou a Horní Břečkov do Lukova, v jejímž katastru je zřícenina situována. Na konci obce je nutno opět automobil či motocykl zaparkovat na nehlídaném pozemku a dál využít pěší a cyklistickou stezku (asi 3,1 km) značenou červenou a v lese od  lokality Příčky zelenou turistickou značkou. Jakékoli odbočení z této cesty při cestě lesem je zakázáno podle pravidel vymezujících chování návštěvníků v první zóně Národního parku Podyjí.

Vlak: Nejbližší vlaková zastávka je v Citonicích (6 km z Lukova) a v Olbramkostele (6 km z Lukova).

Aktualizováno ( Wednesday, 02 July 2008 )
 
Top! Top!