Hlavní stránka arrow Historie arrow Doba hradištní
Tuesday, 21 November 2017
Doba hradištní Tisk E-mail
Napsal Webmaster   
Tuesday, 09 May 2006

Hradištní doba na újezdském katastru

Pozice katastru obce se nachází na velice důležitém rozhraní staré a mladé sídelní oblasti. Starou sídelní oblastí rozumíme region souvisle osídlený v pravěku (na Třebíčsku zejména v neolitu) až v době mladohradištní, zatímco mladá sídelní oblast je prostor obsazený až v době velké středověké kolonizace ve 12., ale zejména 13. století.

Poznání archeologických lokalit v okolí Horního Újezda bylo velmi nepatrné. Až podrobné povrchové průzkumy a s tím spojené drobné ověřovací sondáže dovolily nahlédnout do života lidí v období kolem první historické zmínky o H. Újezdu (1243) a dokonce do doby tomuto datu předcházející. V tomto příspěvku zaměřím pozornost na slovanské památky a starší pravěké nálezy budou popsány až později.

Mejtince: Střepy z hrnců zdobené vlnicemi, rýhami, vpichy z 9.stol.Dobu, kdy na území Moravy přichází slovanské kmeny a osídlují ji až do výskytu většího počtu písemných zpráv nazýváme v archeologické terminologii dobou hradištní. Tato doba trvá přibližně mezi lety 568 (600) – 1200 (1250) n. l., tj. jest mezi koncem doby stěhování národů, kdy Moravu opustily poslední germánské kmeny a obdobím vrcholného středověku, které rámcově začíná kolem poloviny 13. století a je charakterizováno mnoha změnami v životě tehdejších lidí. Doba hradištní byla pojmenována na základě velkého počtu opevněných sídel –hradisek, na nichž dochází k výraznému sociálnímu rozvrstvení a řemeslné výrobě. Poměrně dlouhé období šesti století se dělí na jednotlivé kratší úseky a to dobu předhradištní (do roku 600), starohradištní nebo také předvelkomoravskou (600-800 let), středohradištní (velkomoravskou; 800-950 let) a mladohradištní či knížecí (950-1200 let), případně pozdněhradištní (1200-1250 let).

Předhradištní a starohradištní památky z doby příchodu prvních slovanských kmenů nebyly v okolí Horního Újezda dosud nalezeny a ani není příliš pravděpodobné, že by dosud unikaly podrobným průzkumům. Pozůstatky života obyvatel v této době jsou doloženy zatím pouze ve větší míře v úrodném dyjsko-svrateckém úvalu na vzdálenějším Znojemsku a Brněnsku. Drsnější klimatické a půdní podmínky v zalesněném podhůří Českomoravské vrchoviny přitahovaly slovanskou populaci již méně. Důležitá je skutečnost, že v nevelké vzdálenosti od H. Újezda procházela stará dálková komunikace, tzv. „Haberská stezka“ spojující rakouské Podunají s oblastí středních Čech. Je pravděpodobné, že tato komunikace existovala již v pravěku a v době stěhování národů (poklad zlatých mincí od Zašovic).

V rámci celého Třebíčska má významné postavení středohradištní osada, která byla zjištěna v roce 1995 pod „Mlýnským kopcem“ neboli „Mejtnicí“ asi 1,5 km jihozápadně od obce. Je to nejstarší doklad stálého slovanského osídlení z katastru H. Újezda a toto malé zemědělské sídliště se nacházelo v příhodné pozici ve spodní části jižního svahu v blízkosti většího vodního toku – říčky Rokytné. Ze severu a zčásti i západu bylo kryto masívem kopce, lesem a naopak otevřeno bylo ke slunnému jihu a východu. Osada stála na kamenité půdě až rozvětralé skále, což není právě výhodné prostředí pro provozování zemědělství, pole se však mohla rozkládat na úrodných půdách dále na jih za Rokytnou. V letech 2002-2003 byla na zdejším sídlišti provedena zjišťovací sondáž (T. Svoboda, T. Vorlíček, F. Michálek, M. Vokáč) a byl rámcově stanoven jeho rozsah. V sondách se objevila až půl metru mocná kulturní vrstva tmavohnědé barvy s odpadním a poztráceným materiálem. Z něj vyniká všudypřítomná keramika – střepy hrncovitých nádob s ven vyhnutými okraji. Jejich tělo bylo ozdobeno po obvodu svazky vlnic, klasovitými vpichy a rýhami. Běžné jsou zlomky kostí domácích zvířat (prase, ovce-koza, skot) a mazanice. Mazanice je vypálená hliněná omítka, může však také pocházet ze zničených kleneb pecí a dokládá existenci obydlí s dřevohlinitou konstrukcí. Téměř chybí kovové předměty (železo, bronz), což jen podtrhuje zemědělský ráz méně významného sídliště. Na základě rozboru archeologického inventáře můžeme život osady datovat do doby 9. století, s možným přesahem do 10. století, tedy do období rozkvětu velkomoravské říše či z období po jejím úpadku. Osada byla situována na samotnou výspu středohradištního osídlení, kde na jihovýchod od „Mejtnice“ směrem k Jaroměřicím n. Rok. byla krajina víceméně prosvětlená a zaplněná dalšími osadami, zatímco kraj od popisované osady směrem za Horní Újezd a Kojetice byl souvisle zalesněn až do Čech. Vznik osady mohl být motivován blízkostí dálkové trasy, tzv. „Haberské stezky“, nebo také ústupem obyvatel z neklidné příhraniční zóny jihomoravských úvalů do lesnatých hornatých terénů v 1. polovině 10. století.

Mejtnice: Zlomek hliněného hrnce z tuhové hmoty z 11.-12.stol.Následující doba mladohradištní je ve znamení zahuštění sídlištní sítě a kolonizaci dosud zalesněných území na Třebíčsku, nevyjímaje Horní Újezd. Při sondážních pracích pod kopcem „Mejtnice“ bylo zjištěno, že osídlení v tomto místě pokračuje i v 11.-1. pol. 12. století. Bohužel nelze zatím zjistit, zda toto osídlení pokračuje plynule ze staršího základu, nebo zda je mezi uvedenými sídlišti časová mezera – hiát. Plošně omezené sondáže nedovolily zjistit charakter zdejší zástavby a tak se jen na základě analogií z okolních prozkoumaných osad (Mstěnice u Hrotovic) můžeme domnívat, že tady stály dřevěné srubové či dřevohlinité zahloubené i nadzemní objekty různého účelu (obytné, hospodářské aj.). Z nálezů získaných ve výkopu se ve vrstvě uložené přímo pod ornicí našla typická keramika, opět zlomky hrncovitých nádob zdobených jak v předešlém období. Jako novinka nastupují mohutné až 1 m vysoké nádoby zvané zásobnice jejichž početné zlomky dokládají běžné použití v rámci agrárního sídliště. Téměř všechny nádoby jsou vyrobeny ze hmoty silně promíšené drcenými zrnky tuhy a ta se stává typickým znakem mladohradištní keramiky v našem regionu. Také se našly zlomky zvířecích kostí a mazanice. Velmi významný předmět představuje fragment koňské podkovy s vývalkovitým okrajem, který může souviset snad s provozem na blízké Haberské stezce. Další zlomky železných předmětů nebyly určeny. Můžeme se jen dohadovat o možném názvu zdejší osady (např. Mejtnice?).

Zřejmě stejně stará osada se nacházela 1 kilometr východním směrem v mělkém údolí směřujícím k západu v trati „Kobylinec“. Zde byl V. Hanákem ve 40. letech 20. století prokopán jeden pod ornicí zahloubený objekt s keramickými střepy a další zlomky tuhové keramiky získal povrchovým sběrem T. Svoboda. Zdejší drobné sídliště můžeme nejspíše zařadit do období 11.-12. století.

Třetí slovanská osada na katastru obce vzniká někdy kolem poloviny 12. století a trvá do století následujícího. Vznik je možné zařadit snad do doby zániku opuštění slovanského sídliště pod „Mejtnicí“ a naskýtá se zajímavá hypotéza a to přesun obyvatel ze starší osady do mladší. Lokalita se nachází v poloze „U dvora“ při východním okraji H. Újezda. Jde o mírný západní svah při prameništi až drobném potůčku vedoucího do obce. Při sběru T. Svobody a T. Vorlíčka mezi ZD a obcí se doložily zlomky tuhové keramiky zdobené vlnicemi, rýhami a novým typem výzdoby, tzv. „radélkem“ (řádky obdélných důlků vytvořených ozubeným kolečkem). Střepy pochází z hrnců i zásobnic a mimo to se vyskytla i železná struska, která může naznačovat místní kovářskou výrobu na tomto zemědělském sídlišti. Tato osada je již přímou předchůdkyní středověkého Újezda a nejspíše s ním měla i totožné jméno.

Velká kolekce keramiky, ale i zvířecích kostí a zlomků železných předmětů se našla u panelů při východním okraji fotbalového hřiště. Podle konfigurace terénu a nálezových okolností nejde o původní místo uložení a nálezy byly společně s hlínou vyvezeny, nejspíše kvůli zpevnění panelového ohrazení hřiště, z jiné lokality. V úvahu připadá nejspíše prostor slovanského sídliště „U dvora“, kde např. při budování meliorací či požární nádrže v 70. letech 20. století mohly být narušeny archeologické objekty či kulturní vrstvy. Nálezy pochází zejména ze 2. poloviny 12. – 1. pol. 13. století a jen malá část pak z období 14.-18. století. Mlado a zejména pozdněhradištní keramika je ve znamení ústupu tuhových nádob a nástupu jak inovací ve hmotě keramiky - slída, tvrdě pálená hrnčina, tak i ve tvarech nádob - láhve, konvice s třmenovým uchem, poklice.

Význam osady v poloze „U dvora“ končí asi v polovině 13. století a poté je o 200 metrů dále na západ budováno vesnické sídliště - vlastní Újezd, jehož půdorysný charakter v podstatě přečkal až do současnosti. Na tomto místě musíme zmínit možnost zajímavých posunů slovanských sídlišť v jednotlivých dobách a to pod „Mejtnicí (9. – 1.pol 12. století) a snad i „Kobylinec“ - „U dvora“ (2. pol 12. - 1.pol 13. století) - dnešní obec (od 1. pol. 13.století). Osada Újezd byla hromadného typu s nepravidelnou návsí, kterou protékal potůček. Na hraně výrazného návrší n osadou byl v 1. polovině 13. století vybudován románský farní kostel sv. Petra a Pavla (poprvé zmíněn v roce 1243), který pak vévodil celému širému okolí. V okolí kostela musíme nutně počítat od doby jeho vzniku se hřbitovem, ale kostrové pohřebiště starších slovanských osad z 9.-12. století (pod „Mejtnicí“, „Kobylinec“, „U dvora“) se dosud nepodařilo lokalizovat. Není vyloučeno, že v sousedství kostela se nacházelo i lehčí dřevohlinité opevnění valem a příkopem s palisádou – tzv. dvorec“. Na jeho možnou existenci poukazuje zajímavý název „Na hradě“ v domě čp. 57 asi 50 m západním směrem opět na zlomu návrší a jeho svahu do vsi. Z původní zástavby se zachovala pouze hluboká studně a další výzkum v tomto prostoru bude jistě velmi důležitý. Tímto se uzavírá období, pro něž nám chybí písemné památky o Újezdu a při dalším výzkumu může pomoci zatím pouze archeologický průzkum.

Mgr. Milan Vokáč, archeolog

 
Top! Top!